O roli oběti jsem slyšel x-krát. A myslel jsem si, že se mě to netýká. Že to je pojem vyhrazený pro ty lidi, kteří si pořád na všechno stěžují. Nedávno jsem ale byl v Bulharsku na jednom docela brutálním osobnostně rozvojovém tréninku a tam jsem si uvědomil, že se mě to taky týká. A že je koncept role oběti užitečnější než se může zdát.
Představte si, že jste v nějaké nepříjemné situaci. Možná máte pocit, že nestíháte. Možná vás opakovaně trápí stejný zdravotní problém a nevíte proč. Možná se nedaří vyřešit nějaký konflikt.
V takových situacích se často cítíme uvězděni, bezmocní. Jako oběť situace nebo něčího chování.
Že jsme v roli oběti můžeme poznat tak, že naše mysl je plná
automatických myšlenek, kterých je těžké se ‘zbavit’
obviňujících myšlenek (například nám v hlavě dokola někomu něco vyčítáme)
příběhů a důvodů, proč nemůžeme něčeho dosáhnout (třeba jak nám brání ‘blbě nastavený systém’)
čekání a doufání, že někdo nebo něco se změní
Přestože ostatní lidé a okolnosti ovlivňují naši situaci, soustředění se na tento vliv často není užitečné. Dáváme tím totiž naši spokojenost do rukou ostatních. A sami jsme bezmocní.
Jak přepnout z role oběti
Když si všimneme, že jsme v roli oběti, je užitečné se, pokud na to máme sílu, záměrně rozhodnout přijmout odpovědnosti za svou situaci a své emoce. Ne v tom smyslu, že “já můžu za všechno, co se mi děje”, ale ve smyslu “já jsem jediný/á, kdo s tím, co se mi děje a jak se cítím, může něco dělat”.
Po takovém rozhodnutí můžeme jednodušeji přesměrovat energii ke hledání řešení. Můžeme si třeba odpovědět na otázku: ‘co s tou situací můžu teď udělat?’ Nebo ‘co můžu teď udělat, abych se cítil/a lip?’. Moje zkušenost je, že se vždycky něco najde, co můžu udělat já a co mi prospěje. A hlavně.. už samotné přepnutí z módu “svět je zlej, život je těžkej, lidi jsou blbí…” do “já jsem zodpovědnej za svou situaci a své emoce” dává sebedůvěru, sílu a energii.
Jak to vypadá v praxi
Řeknu příklad. Nedávno jsem šel k lékaři. Čekal jsem, že budu rychle hotovej, protože jsem jsem byl domluvený na konkrétní čas. Když jsem ale dorazil (s malým předstihem), bylo přede mnou dalších 6 pacientů. Byl jsem frustrovanej, protože jsem chtěl jít zpátky pracovat, neměl jsem s sebou žádné jídlo, v místnosti byl špatný vzduch a sestřička byla protivná. Chvíli jsem tam seděl s pocitem oběti nefunkčního systému, který platím ze svých daní a netrpělivě jsem sledoval obrazovku vyvolávající pacienty.
Pak jsem si řekl, že si dám krátkou meditaci. Během ní jsem se trochu zklidnil, uzemnil, uvědomil si tyhle myšlenkové pochody a že jsem vlastně v roli oběti. A vědomě se rozhodl přepnout. Po meditaci jsem s dovolením ostatních vyvětral, stoupl si k oknu, vytáhl si počítač na parapet a začal pracovat tam. A i když jsem stále neměl jídlo, sestřička zůstala zamračená a čekal jsem dlouho, ta změna postoje mi dala energii a udělal jsem kus smysluplné práce. A vlastně mě to i bavilo.
Jak upravit svůj mindset dlouhodobě
Není to samozřejmě jednorázová změna. Nestačí si ‘přepnout’ jednou pro dlouhodobý efekt. Ale opakovaně, kdykoli zjistíme, že jsme v roli oběti. A tím si budovat nový mindset.
Je proto fajn si to něčím připomínat. Já mám třeba na nočním stolku sešit z toho vzdělávání. Díky tomu tréninku víc chápu, co to znamená role oběti a jak ji poznám. A díky praxi mindfulness, která pomáhá uvědomovat si, co se v naší hlavě skutečně děje, si časteji uvědomuji, když to nastane a častěji přepnu.
Jak si to můžete připomínat vy? Třeba si napsat na viditelné místo větu, která to celé celé krásně vystihuje a kterou pro její kouzlo nechám v angličtině, tak jak si ji pamatuju a jak si ji připomínám:
‘Do you choose to be a victim or do you choose to stay strong?’
