Všichni toužíme prožívat příjemné prožitky. Ale život nevyhnutelně přináší i ty nepříjemné. Zbavit se jich by znamenalo zbavit se i těch příjemných. Mindfulness proto přináší způsob, jak se víc ‘zkamarádit’ i s těmi nepříjemnými a cítit se s nimi lépe.
Pojďme se podívat na 4 kroky, které můžeme uplatnit kdykoli přijde nepříjemný pocit.
Ujistit se, že skutečně vím, co cítím
Otázka “co teď cítím?” může znít banálně, ale často není. Když se cítíme nepříjemně, mnohdy se nesnažíme svůj pocit poznat, ale zahnat (čokoládou, panákem, seriálem…). Naše pocity ale potřebují uznání. Proto je fajn ‘reloadnout’ a zodpovědět si otázku, co teď cítím. Pro pocit nemusíme vždy mít jméno, stačí si třeba uvědomit, jak se projevuje v těle.
Vědomě svému pocitu dovolit s námi být
Emoce jsou vlastně informátoři, kteří nás informují o našem stavu. A chtějí proto naší pozornost. Když jim dovolíme s námi být a dáme jim svou pozornost, sdělí nám co potřebují a potom často přestanou být tak urputné. Nebo zcela odejdou. Jen pozor na to, že to nejde vynutit. Čím víc budeme naše pocity vyhánět, tím víc budou bušit na naše dveře. A pokud je nepouštíme dovnitř, pravděpodobně se projeví jiným způsobem (např. fyzickými obtížemi). Je proto důležité své pocity respektovat. Můžeme se třeba sami pro sebe usmát a říct si: ‘Můžeš být nervózní. Je to okay’.
Všimnout si, jestli na ten pocit něco říká naše hlava
Samotný pocit je často jen informací. To, co přináší nejvíce trápení, jsou naše reakce na pocity (typicky odpor k těm nepříjemným a lpění na těch příjemných). Proto je důležité všimnout si myšlenek, které se k pocitu vážou. Stalo se ti například někdy, že ti obavy z něčeho (ze zkoušky, nepříjemné prezentace, vyšetření…) přinesly více trápení než ta samotná událost? Pokud ano, je to proto, že na původní pocit strachu se jako sněhová koule nabalí obavné myšlenky, scénáře, které strach zintenzivní a z původního malého strachu je změť strachu, myšlenek a katastrofických scénářů.
To neznamená, že máme své obavy potlačovat. Znamená to, že je dobré si všimnout, co za myšlenky k tématu naše hlava plodí a i jim vyjádřit pochopení (viz bod 2). Když si uvědomíme své reakce na své pocity (např. že naše hlava ten pocit “nechce”, odmítá realitu a bojuje s ní), tak i tyto myšlenky a pocity dostanou, co potřebují (pozornost) a přestanou být tak obtěžující.
Nakonec přesunout pozornost do svého těla
Poté, co svým pocitům dáme prostor, můžeme se o ně postarat více do hloubky a dlouhodobě (to se budeme učit v kurzu), anebo, pokud zrovna nemůžeme nebo nechceme s nimi dále pracovat, přenést pozornost do těla. Naše tělo totiž na rozdíl od mysli neujíždí na overthinkingu. Je tady a teď. Můžeme si například uvědomit svá chodidla a fyzické vjemy v nich. Není potřeba cítit nic specifického, stačí je jen tak ‘pozdravit’. Můžeme si také všimnout, jestli někde v těle není nějaké napětí, které můžeme uvolnit. To může zpětně pozitivně ovlivnit naši mysl.
Tyto kroky pomáhají budovat zdravý vztah k naším pocitům a můžeme se tak díky nim cítit lépe. Je to dlouhodobá cesta, na které nás může podpořit zejména praxe meditace a mindfulness. Ta nám umožní zklidnit mysl natolik, abychom byli schopni si všimnout našich automatických reakcí, vystoupit z režimu autopilota a začít reagovat jinak.
Pokud bys to rád zkusil/a, podívej se na informace o aktuálním kurzu.