Život se děje a my děláme často jen dvě věci:
Tlačíme proti nepříjemným prožitkům a snažíme se držet ty příjemné.
Ani jedno nefunguje.
Když tlačíme proti těm nepříjemným, o to déle s námi zůstávají (protože námi nemohou volně projít a odejít). Tlak vyvolává protitlak.
Pokud tlačíme dost silně, zatlačíme je hluboko do nás a zacpeme je špuntem. To často vede k tomu, že necítíme v určitých situacích nic a neproudí nepříjemné, ale ani příjemné pocity. Někdy pak špunt bouchne, když už je emocí pod ním moc.
Jindy se tlak, který jsme vytvořili, neuvolňuje na úrovni mysli, ale na úrovni těla zdánlivě nesouvisejícími zdravotními potížemi (psychosomaticky), protože mysl a tělo jsou propojené a přílišný tlak v mysli vyvolává přílišné sevření v těle.
Když se snažíme držet příjemné prožitky, je to stejné, protože prostě jen tlačíme proti těm, které přicházejí místo nich. Ty příjemné odejdou tak jako tak, protože všechny pocity jsou pomíjivé. A urputnou snahou udržet ty příjemné si navíc přivodíme výše popsané nepříjemné sevření. Opak toho, co jsme chtěli.
Velká část osobního rozvoje spočívá v tom učit se místo těchto automatických reakcí odporu a lpění nechat námi vše procházet. Různé směry to popisují různými slovy, ale nakonec je to často právě o tomto.
Když pocity necháme volně proudit, je snazší s nimi být. Jsme ve větším souladu se sebou a se světem. Emoce odejdou stejně jako přišly a naše psychika i tělo se uvádí zpět do rovnováhy.
Jak se tento přístup učit? Můžeme začít třeba tímto: když přijde něco nepříjemného, uvědomme si svůj dech a svá chodidla a položme si otázku ‘Můžu s tím být?’ A počkejme, jaká přijde odpověď.
Kdyby přišla nějaká odpověď, se kterou si nevíte rady, klidně mi napište (třeba do komentáře nebo soukromě)
Jedna z nejtěžších věcí na kultivování schopnosti nechávat námi prožitky proudit bez překážek je naše schopnost vůbec si uvědomovat, když děláme opak. Uvědomit si, když na to, že se nám něco nelíbí, reagujeme s odporem. A když na to, že něco pěkného ztrácíme, reagujeme lpěním. Tyto reakce se totiž často aktivují, aniž bychom si toho ve zněti všech myšlenek a pocitů všimli.
Schopnost uvědomování si toho, co se děje a zaujímání jiného postoje (přátelského, přijímajícího) je podstatou mindfulness. Není to quick fix. Je to cesta. Životní styl. Který stojí za to.
Pokud vás láká jej rozvíjet, mrkňete na nabídku kurzů a konzultací.
Comments